Úvahy o smrti Jana Masaryka

Kopíruji svůj někdejší dopis:

V Olomouci dne 8. 1. 2004

Vážení televizní pracovníci!

V pondělí 6. 1. 2004 se v rámci zpravodajství znovu vynořila otázka „záhadné“ smrti Jana Masaryka. Mým skálopevným přesvědčením (a vím, že i jiných) je, že tento skvělý muž byl jako naprosto nepohodlný zavražděn.

Sám si pamatuji, že při šíření oficiální zprávy znějící „Masaryk vyskočil z okna“ se říkalo: „A nezapomněl za sebou to okno zavřít“. O pár roků později jsem mohl slýchat svědectví rodičů a dalších příbuzných, z nichž nejpřesvědčivější bylo svědectví otce mé tehdejší dívky (mé nynější manželky). Jako voják měl vzácnou příležitost sloužit na Ministerstvu národní obrany, takže budovu dopodrobna znal. Oficiální verzi zamítl jako naprosto nesmyslnou.

V r. 1968 běžel v televizi seriál zkoumající příčinu smrti J. Masaryka. V seriálu se nepokrytě odhalovaly rozpory v oficiální zprávě z r. 1948. Krátce po „sametové“ revoluci se televize pokusila o nesmělé pokračování tohoto seriálu. Na závěr se vždy došlo k tomu, že objektivní vysvětlení není možné a proto se „causa“ uzavírá.

Jak můžeme pozorovat, „záhada smrti J. M.“ mnohým poctivým lidem „nedá spát“. Bude tomu dotud, dokud nebude objasněna. Jestliže právní objasnění možné není, neznamená to, že neexistuje žádné objasnění. Je ovšem nutno, a možná i soustavně, zdůrazňovat, že jde pouze o vysvětlení nejpravděpodobnější.

Podle mého soudu (a také podle soudu jiných) nejde ani o sebevraždu ani o sebeoběť. Masaryk by totiž v obou dvou případech musel přejít po římse, i když jen málo kroků. Tato předpokládaná Masarykova akrobatičnost je nesmyslná, akrobacii vůbec neovládal. Sebevrah (a také sebeobětník) by vyskakoval z okna čelem ven. „Vyskočení“ zády, které bylo jednoznačně prokázáno, je krajně nepravděpodobné. To, že by Masaryk při údajném skoku udělal salto (ze zavřeného okna!), nepředpokládá nikdo. Přesto by – při sebevraždě nebo při sebeoběti – to ten či onen akrobatický prvek, tj. salto z koupelnového okna či přechod po římse ze sousedního okna, udělat musel.

Nejpravděpodobnější je vražda, kterou provedli sovětskou tajnou službou najatí vrahové. Vstoupili v pečlivě vybranou hodinu do Masarykovy ložnice. Tam s ním zápasili, přičemž zanechali nesmírný nepořádek, který zapomněli uklidit. Zavlékli Masaryka do sousední koupelny, kde jej polštáři ve vaně udusili. Poněvadž byl Masaryk těžký a do okna jej mohli nacpat maximálně dva muži, přistavili si stoličku a na okno jej nejprve posadili – čelem dovnitř. Při vyhazování měl Masaryk (už mrtvý) paže upaženy pokrčmo, poněvadž vrahové Masaryka za paže přidržovali. Proto se pak na rámu okna objevily rýhy, způsobené Masarykovými nehty na prstech. Vrahové tedy Masaryka vyhodili oknem a pak okno zavřeli. Okno v ložnici, které otevřeli již při svém příchodu, nechali tak a v rychlosti (aby nebyli odhaleni) po činu utekli.

Daleko lépe popisuje tuto nejpravděpodobnější verzi Claire Sterlingová ve své knize „Případ Masaryk“. Líčí celý postup svého osobního vyšetřování včetně líčení nezapomenutelné „atmosféry“ probíhajícího „obrodného procesu“ v roce 1968. Z této knihy jsem stručně přepsal výše uvedené vysvětlení. Je velmi podezřelé, že při novodobém líčení a  objasňování se o této knize jaksi nemluví. Natož aby se verze spisovatelkou uvedená nějak zmínila. Buďto o knize žádný z redaktorů nic neví, nebo o ní nic vědět nechce. To první je tak trochu ostuda, to druhé by se rovnalo spoluvině. Poněvadž předpokládám to prvé, doplňuji, že knihu vydala r. 1991 Agentura LepreZ jako reprint českého vydání z r. 1972 (!!!) a vytiskla tiskárna Naše vojsko s.p. v Praze. Už jenom pro fakt velké odvahy vydavatelů a tiskařů při probíhající „normalizaci“ si kniha zaslouží mimořádné pozornosti.

Vážení televizní pracovníci, vypůjčete si uvedenou knihu a přečtěte si ji. Snad vás potom napadne totéž co mne, že totiž by vůbec neškodilo natočit alespoň dvoudílný film podle scénáře jen minimálně upravujícího onu knihu. Mezi všemi různými seriály by konečně takovýto seriál byl „co k čemu“. Myslím si, že by měl obrovskou šanci k převzetí v zahraničí.

Jestliže byste se o případném úmyslu takto téma zpracovat v televizi veřejně mluvili, myslím, že byste patřičné finance na tak bohulibý projekt získali velmi snadno. Ať už od sokolů, ať už od skautů, ať už od Židovských obcí, ať už od Masarykovy společnosti, atd., atd.

Mohli byste navíc – a opět veřejně – uvažovat o náhradě finančních zdrojů z reklam trvalou finanční podporou uvedených i neuvedených spolků. Jaká je spojitost? Nejprve budu citovat.

Erazim Kohák, Pražské přednášky, Šestá přednáška „Všechno je jinak“: „Někdejší komunistický agit-prop se ve zpětném pohledu jeví jako amatérská verze celosvětového fenoménu zdání, které vytlačuje skutečnost na okraj života, zaujímá ústřední postavení v konzumní společnosti a učí nás, že smyslem života je ještě něco si koupit, abychom vypadali bohatí a šťastní, ať už tomu je s námi jakkoli. Že zas žijeme radostněji. Jen dnes tomu neříkáme agitace. Teď je to reklama.“

Nedílnou součástí bývalé agitace bylo i zatemňování a zamlčování hrůzných zločinů jako např. vraždy M. Horákové a vraždy J. Masaryka. S takovými činy přece nemůžeme souhlasit. Ani nemůžeme v zatemňování, tedy v agitaci pokračovat. Moderní „přemalování“ agitace je „reklama“.

Myslím si, dokonce jsem o tom přesvědčen, že když budete podobně (a samozřejmě za pomoci fundovaných lidí, např. uvedeného filosofa) v televizi veřejně debatovat, že nemusíte při uvedení nezbytnosti volby mezi financováním reklamou a dobrovolnými dary příliš onu nezbytnost zdůrazňovat.

Rozhodně to všechno stojí za pokus! Mohl by to být dlouho kýžený nový počátek čehosi, co jsme – doma i v zahraničí – od „sametové“ revoluce čekali! (Zdali ono „cosi“ nazveme „kapitalismus s lidskou tváří“ nebo nějak jinak, to je lhostejné).

Se sokolským Nazdar!

Ing. h.c. Václav Dostál,

Heyrovského 2,

779 00 Olomouc

*

Teprve v souvislosti se 70. výročím únorového puče se televize snaží pravdivě referovat o tehdejších událostech. Došlo i na „sebevraždu“ Jana Masaryka, v TV pořadu z r. 2012, který mi a jiným v podstatě dal zapravdu – že šlo o vraždu!