Rozbor bakalářské práce „Kreacionismus a
evolucionismus“
Pan Jaroslav Pleskot jako student Plzeňské univerzity, filozofické fakulty, studijního oboru Humanistika, napsal v roce 2012 bakalářskou práci „Kreacionismus a evolucionismus.“ Vedoucím této práce byl PhDr. Ivan Koutecký, CSc, jemuž pan Pleskot děkoval.
Můj rozbor se bude týkat obecnějších otázek a navíc ze zmínky z oblasti stvoření/evoluce vesmíru. Pokusím se zařadit připomínky ing. Jana Pacovského, který mě na rozebíranou bakalářskou práci upozornil. Kvůli zřetelnosti citáty přepisuji kurzívou.
Za hodně hrubý prohřešek považuji gramatickou hrubku, která se, na str. 19 (v kap. 3.4.4), v posledním odstavci, vyskytuje hned dvakrát: „Kreacionisté se tedy dle rezoluce „mílí“. Z následujícího je však patrné, že se nejen „mílí“, ale jsou hrozbou pro lidská práva, a dokonce i pro demokracii.“ Řeč je o dokumentu Výboru pro kulturu, vědu a školství Rady Evropy. Uvedené hrubky si nejen nevšiml autor, ale dokonce ani konzultant a pravděpodobně ani recenzent. To, že se v práci vůbec vyskytuje, značně snižuje její úroveň. Svědčí také o povrchnosti kontroly konzultantem a recenzentem.
Při této výtce ještě uvedu námitku proti tvrzení, že kreacionismus ohrožuje lidská práva a demokracii. Ve Spojených státech se mohlo o takové hrozbě mluvit v souvislosti s překonaným zákazem výuky evolucionismu (vizte kapitolu 3.4.1). Avšak, jak autor práce uvádí v kap. 3.4.3 a 3.4.4., bylo to vystřídáno odsouzením případně zákazu výuky inteligentního designu (ID), Takže nyní je zákaz výuky jednoho názoru vystřídán zákazem výuky toho druhého. Demokracie je tudíž ohrožena znovu, tentokrát z opačné strany.
O ID bych tvrdil, že jde o potvrzení biblických zpráv (o stvoření, o potopě) vědou - ovšem při východisku z vědy. Věda svými vědeckými důkazy nemůže Boha ani potvrdit, ani vyvrátit. Ale může o něm svědčit - a to zastánci ID dělají.
Druhým velkým nedostatkem je obvyklá vágnost v pojmu „evoluce“. Jaroslav Pleskot v kap. 2. 1. cituje J. Váchu (VÁCHA. Jan, 2009. Darwinismus a světový názor v 21. století. In: Charles Darwin: dvě stě let od narození: sborník textů. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, s. 41- 60. ISBN 978-80-86547-80-0): „Naprosto první a zásadně důležitá věc bude, udělat si pořádek v pojmech. Zmatení pojmů v této oblasti je samo o sobě pozoruhodné, rozhodně nebývá v takovém rozsahu běžné v jiných přírodovědeckých oborech a někdy můžeme mít dokonce pocit, že matení je úmyslné za účelem nepoctivé argumentace.“ (Vácha 2009, s. 41). [Zvýraznění jsem udělal já]. Pojem „evoluce“ však v následující kap. 2.1.1 definuje: „Tento pojem je obvykle chápán jako postupný vývoj jakékoli soustavy, která má „paměť“. Taková soustava odpovídá na vnější vlivy na základě toho, s jakými vlivy se setkala dříve. Proto jsme schopni debatovat např. o evoluci psacích potřeb, osobních počítačů, pánských účesů, kladiv atd. Biologická evoluce je právě jedním takovým typem evoluce.“
Máme považovat zmatek v autorově definici za úmyslný? Biologická evoluce, přesněji makroevoluce, je chápána jako samovolný proces, neřízený žádnou vnější inteligencí, proces probíhající samovolným přírodním výběrem podle vnějších podmínek, panujících na Zemi. Evoluce uměle vyráběných součástek, přístrojů a strojů, jejichž příklady autor uvádí, však samovolná není. Na vývoji těchto výrobků pracují celé týmy vývojářů, kteří do této evoluce vkládají nemalý podíl inteligence. Samovolná evoluce jakéhokoliv umělého výrobku je nesmysl. Někdy se píše tvrzení: „Auta (počítače, letadla, aj.) se vyvíjejí.“ Zvratné zájmeno evokuje samovolný vývoj, avšak je zřejmé, že výrobky či lidské výtvory nevyvíjejí samy sebe. Přesnější by bylo vyjádření: „Psací potřeby, pánské účesy, kladiva, atd., jsou vyvíjeny.“ Nedokonavý vid je v češtině nedoporučený a zní v ní cize. Proto je ono první vyjádření pomocí zvratného zájmena gramaticky lepší. Jeví se však, že záměna smyslu dané věty v případě života je úmyslné matení. Živé organismy (podle evolucionistického stanoviska) neprodělaly takový řízený vývoj, jakým procházely uvedené umělé výtvory. Vývoj neboli evoluce těchto strojů a zařízení byl velmi pečlivě řízen, kdežto samovolná evoluce (makroevoluce) – podle většinového pojetí – měla probíhat neřízeně, bez zásahu a působení nějaké inteligence. Někteří zastánci evoluce připustí vliv nějakých mimozemšťanů, kteří podle nich mohli na Zemi „zasít“ zárodky života, ale další evoluce měla probíhat jen přírodním výběrem bez zásahu zvenčí.
Na tomto místě uvedu vynikající definici ing. J. Pacovského. „Evoluční teorie je jediná nauka, která popírá matematické zákony (pravděpodobnost). Je to asi poněkud primitivní, ale například změna ploutve v nohy (nebyly provedeny simulace, je-li to vůbec možné při zachování schopnosti přežit?) mi připomíná přestavbu pístového motoru v tryskový, prováděnou za letu (přežití) použitím kladiva (nahodilé mutace).“
Živé organismy se v historii nevyvíjely samy od sebe, kdyby v sobě neobsahovaly žádnou informaci o tom vývoji. Informace je ovšem nehmotná a nemůže vzniknout nahromaděním nebo přeměnou hmoty či energie. Hmota na energii a energie na hmotu se měnit může, ale informace na hmotu/energii či energie/hmota na informaci ne. Hmota/energie a informace jsou odlišné povahy, mezi nimi neexistuje žádný fyzikální vztah. Nemá smysl psát, že hmota je hmotná, to je samozřejmé. Ale tvrzení, že energie je hmotná neboli má hmotnost je výkladem proslulého Einsteinova vztahu. Informace, i měřená v bitech a bajtech, však žádnou hmotnost nemá. Informace tudíž z energie/hmoty fyzikálně (hmotně) vzniknout nemůže.
To už přecházím ke kapitolám o otázkách vědeckosti darwinismu a inteligentního designu. V Závěru sice pan Pleskot tvrdí, že „Z kapitoly 2.2.1 plyne následující – darwinismus je skutečně vědecká teorie a splňuje vše, co se od vědecké teorie očekává“, ale nepíše, jak vyplývá. Žádaný výsledek není nijak odvozen.
Autor uvádí Popperovu charakteristiku: „Přírodní výběr tvrdí, že z boje o život vycházejí jako vítězi/přežijí ti, kteří jsou něčím zvýhodněni – mají určitou zdatnost. A toto zvýhodnění/zdatnost lze identifikovat pouze na základě přežití. Pokud se tedy „zdatnost“ rovná „schopnosti přežít“, vyplývá z teze „přežijí zdatní“, že „přežijí ti, kteří přežijí“. Kromě tohoto tvrzení neříká přírodní výběr vůbec nic. (Hříbek 2011, s. 46).“ [Jedná se o: HŘÍBEK, Tomáš, 2011. Darwinismus a formy kreacionismu. In: Z evolučního hlediska: pojem evoluce v současné filosofii. Praha: Filosofia, s. 21-73. ISBN 978-80-7007-358-2.]
O něco níže. „Dle samotného Poppera lze přírodní výběr formulovat jednak jako tautologii a jednak i způsobem odlišným, netautologickým.“ Avšak žádnou netautologickou definici Pleskot neuvádí. Existuje vůbec taková definice? Předpokládejme, že ano. To však nic nemění na tautologii první definice. Pojem přežití a zdatnosti (fitnesu) je základním evolučním pojmem, přičemž zde o definici kruhem jde přesně tak, jak to K. Popper charakterizuje.
Také v kapitole o neredukovatelné složitosti (4.2) v případě bakteriálního bičíku pan Pleskot píše: „Podle Hříbka však nemáme nejmenší důvod věřit tomu, že se bičíky nevyvinuly procesem postupných modifikací. Některé bakterie se pohybují bez bičíku, některé mají dokonce bičík méně složitý – skládající se pouze ze dvou částí. Může tedy existovat jednodušší a zároveň funkční bakteriální „lodní motor“. Zásadní je však to, že disponujeme molekulárními důkazy, které dokládají vývoj bičíku z jednodušších složek. (Hříbek 2011, s. 56)“ Z existence bakterií bez bičíku a bakterií s méně složitým bičíkem nijak nevyplývá, že ty složitější bičíky se vyvinuly z méně složitých nebo dokonce ze žádných. I když „nemáme nejmenší důvod věřit tomu, že se bičíky nevyvinuly procesem postupných modifikací,“ nemáme ani opačný důvod. Věda totiž vyžaduje důkaz a nemá obsahovat žádnou víru, která je vědecky nedokazatelná. Takže i tvrzení: „Mnoho biologů si tedy dovede představit, jak se mohl bičík vyvinout z něčeho jednoduššího, méně komplexního. Vývoj musel jít nutně přes mnoho obklik, velmi zdlouhavou cestou.“ [Autor si vymýšlí nové české slovo.] Vědecky nedokázané či nedokazatelné představy do vědy nepatří. Také tvrzení o nutnosti oklik dokazatelné není. Kdyby autor alespoň tvrdil, že k oklikám v mnoha případech došlo, bylo by to lepší než tvrzení, že k nim dojít muselo. Je na autorovi, aby uvedl důvod takové nutnosti.
Tvrzení „To všechno je možný scénář vývoje bičíku“ postrádá právě onen scénář, tj. významné body vývoje bičíku.
Jestliže „Každá evoluční událost je dle nich [podle některých darwinistů] unikátní a neopakovatelná“, je právě proto nevědecká. Vědecký důkaz jakéhokoliv přírodního jevu totiž opakovat lze a to libovolným počtem opakování.
Součástí teorie evoluce – což podle zmatečného pojetí není totéž co evoluční teorie – je evoluce vesmíru: postupný vývoj z nicoty přes vznik jednodušší „směsi“ látky a záření ke struktuře galaktických vláken složených z galaxií a formování hvězd v nich. Poněvadž ani tyto představy nelze přímo dokázat byť jediným opakováním, jedná se vlastně o víru a ne o vědu.
Velkým nedostatkem současné vědy je vágnost jejích základních pojmů. V několika textech to ukazuji např. na pojmech „hmota“, „energie“, „prostor“ a „gravitace“. Neznalost podstaty hmoty, energie, gravitace a jiných entit vrhá špatné světlo na nesporné úspěchy vědy. Také ing. Pacovský uvádí: „Všimnul jsem si, považuji to za zásadní nedostatek, že se leckdy zaměňuje makroevoluce – zásadní změny organizmů (změny z jednoho druhu do jiného) za mikroevoluci.“
Organismy jistě prodělávají vývoj – z méně složité formy na složitější. Jenže za nějaký čas se děj obrátí. Např. lidský zárodek se děloze vyvine na člověka. Ale o padesát let později dochází k nezvratnému stárnutí a nakonec i ke smrti. Nikdo nebude tvrdit, že tato druhá část života je evolucí jako pokroku, zlepšení, větší dokonalosti. Takže také pojem „mikroevoluce“ je vágní.
Výše jsem uvedl jinou záměnu, mezi samovolnou evolucí (makroevolucí) a řízeným vývojem výrobků. K čemu jsou vhodné takové záměny – záměna mikroevoluce a makroevoluce, záměna vývoje (zlepšení, pokroku) za proces oboustranný: určitý čas vpřed ale v jiný čas ke zhoršení, záměna samovolné evoluce a (inteligencí) řízené evoluce? Jde o matení pojmů? Ano jde. A teď si položme otázku, zda je to úmyslné nebo bezděčné. Bezděčnost je vyloučena požadavkem exaktnosti.
Téma „Evolucionismus a kreacionismus“ je zpracováno také v jiných pracích (viz níže). Jde o problematiku filozoficko pedagogickou se značným podílem biologie. Nehodlám se těmito pro mě odlehlými oblastmi zabývat nějakým rozborem níže uvedených prací – také proto, že výše uvedené citáty a moje reakce na ně považuji za naprosto dostatečné.
