Související obrázek

 

ZPĚT NA ÚVODNÍ STRÁNKU

 

Původ vesmíru

Václav Dostál

 

 

 

 

 

 

 

 

Úvod

Na otázku po původu vesmíru existují v podstatě jen dvě odpovědi. Jedna z nich říká, že vesmír vznikl sám od sebe velkým třeskem a druhá říká, že vesmír stvořil Bůh. Ta první odpověď se tváří jako vědecká, ale má vědecké problémy, které uvádí R. Grigg ve zvláštním bloku svého článku „Existuje Bůh?“následovně. Místo odrážek použiji číslování a doplním odkazy na český překlad některých článků, uveřejněný na webu kreacionismus.cz.

1.             Velký třesk odporuje prvnímu termodynamickému zákonu, tj. energie nemůže být ani vytvořena ani zničena, může být jen změněna z jedné formy na jinou. Takže energie nebyla vytvořena velkým třeskem.

2.             Energie může být přeměněna na hmotu podle Einsteinovy rovnice E=mc2, ale když se to děje, je vytvořeno stejné množství hmoty a antihmoty. Takže kde je 200 miliard galaxií z antihmoty, které se vytvořily, aby vyrovnaly 200 miliard galaxií hvězd, aby teorie velkého třesku fungovala? Viz Missing antimatter challenges thebig bang’ theory.

3.             Velký třesk je předpokládán začít pomocí kvantové fluktuace. Avšak co to bylo, co kvantově fluktuavalo? A jak se to mohlo dít v něčem flukuujícím před existencí času a prostoru? Viz  In the beginning God createdor was it a quantum fluctuation? [Na počátku stvořil Bůh-nebo to byly kvantové fluktuace?]

4.             Velký třesk závisí na rané inflaci vesmíru, která trvala od 10-36 sekund do 10-33 až 10-32 sekund mnohonásobkem rychlosti světla, pomocí žádného známého mechanismu, který by to způsobil nebo nezapříčinil, jakmile začal. Viz  Does the new much-faster-speed-of-light-theory fix the big bang’s problems?

5.             Velký třesk má problém letu světla, vznikající z faktu, že kosmické mikrovlnné záření (CMB) má tutéž teplotu přes veškerou oblohu. Číselně 2,726 ± 0,01 K (tj. nad absolutní nulou). Zde ovšem nebyl čas pro přenos záření přes široce oddělené oblasti prostoru rychlostí světla, aby se vytvořila konzistentní teplota CMB přes veškerou oblohu. To je technicky známo jako „problém horizontu.“ Viz  Light-travel time: a problem for the big bang. [Čas doletu světla: problém pro velký třesk].

6.             Teorie velkého třesku jen vytváří rozpínající se mračno plynu. Rozpínající se mračno plynu nezmění samovolně svou expanzi na kondenzaci do objektů, které vidíme ve skutečném vesmíru kolem nás. Viz  Stellar evolution and the problem of the first stars.

7.             Teoretikové velkého třesku požadují, aby vesmír byl složen z ~ 27% temné hmoty, která by podpořila gravitační sílu nutnou k udržení rotace galaxií, místo aby se rozletěly. Slovo „temná“ znamená „neviditelná“, tj. taková temná hmota není ve formě hvězd nebo planet, které kdy byly viděny, nebo kdy detekovány elektromagnetickým zářením.

8.             Jinou hádankou pro teoretiky velkého třesku je, že také potřebují vesmír složený z ~68% „temné energie.“ To je domnělá síla, nutná pro vysvětlení zrychlujícího se rozpínání vesmíru. Ta také nebyla nikdy identifikována v žádném laboratorním experimentu. Tyto temné entity jsou nejlépe popsány jako „klamné činitele,“ koncipované jenom proto, že bez nich by teorie velkého třesku nefungovala. To všechno vede, že identifikujeme jen ~5% vesmírné hmoty! Viz Big bang beliefs: busted. [Důvěryhodná přesvědčení o velkém třesku jsou v koncích].

V následujících „paragrafech“ uvedu k těmto námitkám své poznámky.

 

1. Porušení přírodního zákona

První termodynamický zákon se také jmenuje zákon zachování energie. Přesněji řečeno, energie nemůže samovolně vzniknout z ničeho (absolutní prázdnoty) a zaniknout (ztratit se) do ničeho. Tento zákon neruší tvorbu hmoty, tj. úmyslné vytváření hmoty z absolutní prázdnoty („ex nihilo“). Místo tvorby z nicoty můžeme uvažovat o tvorbě hmoty z vakua – které za prázdnotu, nic, bývá považováno. Tuto eventualitu ovšem opusťme, protože vakuum žádná prázdnota není a kvůli „standardní“ záměně absolutní prázdnoty s (kvantovým) vakuem (viz níže).

 

2. Problém chybějící antihmoty

Energie může být vytvořena ve formě záření („světla“) z kvantového vakua – při tzv. dynamickém Casimirovu jevu. Světlo přitom nevylétá ze žádného „světelného zdroje“ neboli ze žádného zářivého tělesa! Při daném jevu se přeměňují virtuální fotony vakua na reálné! Při přeměně vakua – které hmotnost – na energii (na světlo) se jen ztěží dá tvrdit, že ty fotony musejí být v párech, že jich musí být sudý počet! Dá se předpokládat, že z vakua lze „vyloudit“ i látkové částice (např. protony) stejně jako při tvorbě reálných fotonů, tedy že nemusejí vznikat v párech. Tzn., že ty částice nemusí mít své „párové antičástice.“ Taková myšlenka je převratná a není potvrzena.

Ve „standardním“ přístupu by mohly z vakua vylétat částice i antičástice, tedy pouze v párech. Tzn., že stejně standardní teorie velkého třesku nemá pro neexistenci obrovského množství antihmoty (200 miliard galaxií) žádné vysvětlení. Jinak řečeno, jedna část standardní teorie odporuje jiné části této teorie!

 

3. Kvantové fluktuace

Úchvatná líčení průběhu velkého třesku a vzniku shluků až galaxií zaměňují absolutní prázdnotu (geometrický čili prázdný prostor) s kvantovým vakuem. O fluktuacích se běžně uvažuje právě u vakua a míní se tím bouřlivý „var“ virtuálních částic vakua, popisovaný také jako velmi rychlý vznik (či „vynoření“) a bleskový zánik („zanoření“) těchto částic. Existenci těchto virtuálních částic prokázal zmíněný dynamický Casimirův jev, kdy při pokusech docházelo k „vynoření“ reálných fotonů, čili k přeměně virtuálních částic na reálné. Takže ve vakuu opravdu dochází k „fluktuacím“. Označení je špatné, poněvadž nejde o nepravidelné málo četné vynoření a zanoření, nýbrž o „var“, o „hemžení.“ Lépe by se hodil termín „oscilace vakua“, ale „fluktuace vakua“ je tak vžitý termín, že se změna označení asi nepodaří!.

 

4. Raná inflace vesmíru

Rané prudké rozpínání vesmíru, zvané inflace, bylo zavedeno kvůli tzv. problému horizontu (viz níže). Při výkladu se tvrdí, že obrovskou rychlostí, několikanásobkem rychlosti světla, se rozpínal prázdný prostor. To proto, že prázdný prostor – který neobsahuje vůbec nic a nemá tudíž žádnou hmotnost – se takovouto rychlostí rozpínat může, aniž by docházelo k relativistickému růstu hmotnosti. Hmotné objekty by už při rychlosti světla měly hmotnost nekonečně velkou. Při vyšší rychlosti by hmotnost vzrostla nad nekonečně velkou – což je samozřejmě nesmysl, protože když k nekonečnu přidáme cokoli, vznikne zase nekonečno.

Problém je ovšem v tom, že v rané fázi byl vesmír – podle standardního výkladu – velice hustý. Z počáteční hustoty, převyšující všechny meze, se rozpínáním stával stále méně a méně hustým. I kdyby měl tehdejší hustotu rovnou té současné, pořád jde o hodnotu větší než nula. Vesmír vždycky měl nějakou hmotnost a z počátku velmi vysokou, a ne že neměl žádnou = že by byl prázdný! Nemohl se tudíž rozpínat ani rychlostí světla, natož rychlostí větší!

I když budeme uvažovat absolutně prázdný vesmír, tj. myšlený neboli geometrický prostor, tak nemůžeme tvrdit, že se reálně rozpíná. Tento prostor, neobsahující nic, by se skutečným rozpínáním stával čím dál prázdnějším, obsahujícím stále méně a méně než nic. To je absurdní! Takže může jít maximálně o fiktivní či myšlené rozpínání, které ovšem nemůže „vléct“ galaxie, aby se od sebe vzdalovaly.

Vesmír se tudíž nikdy nemohl rozpínat, ať už jej uvažujeme jako mající určitou hustotu či hmotnost, nebo ať už jej uvažujeme jako absolutně prázdný. Tento fakt platí nejen pro rané období vesmíru, ale také pro současný vesmír. Viz níže.

 

5. Problém horizontu čili homogenita CMB

CMB (mikrovlnné záření kosmického pozadí) se standardně prohlašuje za pozůstatek = relikt velkého třesku. Toto záření má velký třesk dokazovat, protože teorie toto záření „předpovídá.“ Nehledě na různost hodnot původně předpovězených a naměřených a na úpravu těch předpovědí, aby „seděly“ se skutečností, model velkého třesku nevysvětluje jednotnost, uniformitu CMB. Proto byl do něj přidán model inflace. Výše jsem uvedl fakta, která inflaci vylučují. Kdybychom myšlenku inflace považovali za správnou, tak právě její úžasná prudkost nezabezpečuje rovnoměrné rozložení teplot všude ve vesmíru. Odchylky teplot CMB jsou jedna setina kelvina a to na „opačných stranách“ vesmíru! To je přímo úžasná uniformita! Při prudkém rozpínání naopak dochází k mnoha vírům a tedy u vesmíru k velmi nerovnoměrnému rozložení energie, což způsobí v jednotlivých místech i velmi odlišné teploty.

Jestliže budeme kosmický prostor uvažovat jako oscilující, pak potvrzujeme vznik nějakého vlnění či záření právě z oscilací. Z místa kde něco osciluje, se šíří vlnění. U kosmického prostoru nepůjde o jednoduché kmitání, vyjádřené např. jednoduchou sinusoidou. Naopak lze předpokládat, že kosmický prostor osciluje hodně složitě a že tedy emituje velmi různorodá záření. A skutečně, kromě CMB existuje např. infračervené kosmické záření (CIB), optické záření kosmického pozadí (ORB), RTG záření kosmického pozadí (XRB) a gama záření kosmického pozadí.

Připsání oscilací kosmickému prostoru si můžeme dovolit, když si uvědomíme, že tento prostor je tvořen (kvantovým) vakuem. Vakuum přece vykazuje „fluktuace“! Jsou to vlastně – jak jsem uvedl výše – velmi „bouřlivé“ oscilace.

 

6. Expanze nedovoluje shlukování

Při (údajné) inflaci se jednotlivé částice „prostoru“ od sebe vzdalují tak rychle, že nemůže být řeč o jejich shlukování. Než by se některé částice dostaly nějak k sobě, už jsou dávno velmi vzájemně vzdálené! Navíc jde o rozpínání prázdného prostoru, tak jaképak jeho částice! Nebo jde o prázdnotu mezi částicemi? Jenže „tam“ je vakuum a ne prázdnota!

 

7. Temná hmota

Přesto, že po skoro celé století nikdo žádnou temnou hmotu neviděl a nezaznamenal, její hledání pokračuje dál. Na její odhalení se vynakládají se obrovské finanční sumy a obrovské úsilí. Přesto, že podle „definice“ ji „vidět“ nemůžeme, že působí pouze gravitačně a nijak jinak se neprojevuje, tak ji pořád někdo chce „uvidět“, zaregistrovat jinými účinky než gravitačními a „donutit“ ji, aby se jinak projevila!

Zavedení temné hmoty je založeno hrubě chybném předpokladu existence přitažlivosti „hmoty.“ Lidový výklad příčiny pádu volných (nezavěšených a nepodepřených) těles používající „argument“, že Země tato tělesa přitahuje, se zobecňuje na jakákoliv tělesa. Tělesa („hmota“) však žádnou vnitřní přitažlivost nemají! Tento fakt tvrdil už Newton – přesto, že existující sílu mezi hmotnými tělesy nazval „gravitační.“  Místo aby se tělesa přitahovala, tak jsou k sobě vakuem přitlačována – jak ukazuje statický Casimirův jev. Tělesa („hmota“) ani nemohou reálně deformovat geometrický = myšlený prostor. Deformace prostoru (zvaného „prostoročas“) je modernější náhradou gravitační síly. Je důležité, že ta deformace je „dovnitř“ těles, jako by zase tělesa přitahovala ten prostor.

 

 

8. Temná energie

Temná energie byla vymyšlena nejen jako pohánějící domnělé současné rozpínání vesmíru, ale také jako „antigravitační síla“, působící proti vzájemné přitažlivé gravitaci jednotlivých galaxií. Poněvadž ovšem žádná přitažlivá gravitace neexistuje, neexistuje ani „odpudivá gravitace“, jak bývá temná energie také označována. A poněvadž se vesmír (prostor) nerozpíná vůbec, natož zrychleně, není žádná energie k pohonu takovéto expanze potřebná.

Temnou energii, na rozdíl od temné hmoty, nikdo nehledá – protože neví jak a nezná její podstatu. Pro temnou hmotu byly vymyšleny různé její základní částice, ale pro temnou energii nikoli. On totiž nikdo nemá ani představu, co to je energie (obecně, jakákoli). Jestliže si dovedeme na základě zmíněné Einsteinovy ekvivalence energie a hmoty představit, že „hmota“ je vlastně koncentrovaná energie, jak si máme vysvětlit pojem energie? Definice ze ZŠ, že energie je schopnost tělesa konat práci, zde vůbec nevyhovuje. Zeptáme se totiž, co je podstatou např. elektromagnetické energie, tedy energie fotonů EM záření. O jaké schopnosti tělesa je zde řeč, když žádné těleso neuvažujeme?

 

Závěr

Vesmír nevznikl sám od sebe, nějakou fluktuací absolutní nicoty, ale vytvořil jej Bůh. Na otázku z čeho, můžeme odpovědět, že z (kvantového) vakua. Z této entity vytvořil světlo a pak také veškerou „hmotu“ ve formě rostlin, zvířat, hvězd a člověka. Vakuum Bůh vytvořil jako první. A z čeho? Dá se odpovědět otázkou: A jak se filozoficky liší domnělé nic, zvané vakuum, od skutečné nicoty? Ve tvrzeních o počátečních fluktuacích ničeho, dávajících vznik všemu, žádný smysl není. Tvrzení, že Bůh vytvořil nejprve virtuální částice a z nich potom i reálné, smysl má.

Jestliže by někomu vadila tvorba vakua (a dalších entit) z absolutní nicoty, může si „klidně“ myslet, že počáteční vakuum Bůh přenesl nějakou červí dírou z některého paralelního vesmíru, který tím ovšem zničil. Neporušil zákon zachování energie, jen energii přenesl z jednoho místa na jiné. Věřícímu člověku ovšem toto vysvětlení nebude vyhovovat a raději přijme myšlenku, že Bůh vymyslel a uplatnil zákon zachování energie (stejně jako všechny ostatní „přírodní“ zákony) v témže okamžiku, kdy vytvořil vakuum našeho vesmíru! Před tím mohly platit úplně jiné „přírodní“ zákony! Také v nově stvořeném světě, který nám Bůh slibuje, budou platit jiné zákony. Tvůrcem „přírodních“ zákonů je Bůh a ten určuje kdy, kde a jak mají platit!

ZPĚT NA ÚVODNÍ STRÁNKU