Evoluční teorie sama proti sobě
Několik doplňků
k diskuzi o tvorbě (genetických) algoritmů
Při diskusi o algoritmech mi byl doporučen text „Review of Population Genetics Equations“ (http://www.radford.edu/~rsheehy/Gen_flash/ABLE_Workshop/Popgen_Equations.pdf). Text se mi jevil těžkopádným a tak vybírám také jiné texty s podobnými kapitolami. První kapitola se místo „Hardy-Weibregova rovnice“ nazývá „Hardy-Weinbergova rovnováha“.
Hardy-Weinbergova
rovnováha
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Hardy-Weinbergova_rovnováha
„Hardy-Weinbergova rovnováha (také Hardy-Weinbergův zákon) je teoretické rovnovážné rozložení alel v populaci, které odvodil Godfrey Harold Hardy, britský matematik a přítel genetika Reginalda Punetta, a nezávisle na něm německý lékař Wilhelm Weinberg v roce 1908.“
Od r. 1908
žádný pokrok?
„Popisuje frekvenci genotypů v idealizované
populaci. Model byl formulován na základě několika předpokladů:
Hned první požadavek je hodně přísný. Další dva požadavky jsou v „přirozené“ evoluci (přesně: v makroevoluci) nesplnitelné. Myšlenka této evoluce je podpírána právě průběhem selekcí a mutací. Také emigraci a imigraci bychom zde předpokládat měli. Poslední požadavek vybírá z existujících organismů jen některé a jiné (jednopohlavní) jedince zanedbává.
„Ryze formální způsob vychází z předpokladu,
že žádný další fenotyp již v populaci neexistuje,
tedy že součet pravděpodobností vzniku jednotlivých fenotypů je roven jedné.“
Další
v samovolné evoluci nesplnitelný předpoklad.
„Rovnice popisující Hardy-Weinbergovu rovnováhu není pak ničím jiným než vyjádřením faktu, že jiné kombinace se v
populaci nevyskytují:
p2 + 2pq + q2 = 1.“ [1]
V této rovnici p
znamená četnost alel A1 a q je četnost alel
A2.
Všechny požadavky dohromady jsou pro evoluční teorii přímo zhoubné. Samovolná evoluce za těchto předpokladů nemohla proběhnout. Přitom je uvedená rovnováha a rovnice jednou ze základních částí evoluční teorie!!
Jiným zdrojem může být http://user.mendelu.cz/urban/vsg3/pop/popul4b.html, kde jsou uvedeny podobné podmínky. Pochopitelně, že také takto formulované podmínky vedou k závěru nemožnosti evoluce, závěru vyplývajícího přímo „ze středu“ této teorie.
Zdroj http://www.biomach.cz/genetika/genetika-populaci uvádí. „populace = soubor jedinců téhož druhu žijící na určitém stanovišti v určitém čase, jedinci geneticky příbuzní, schopní se vzájemně plodně křížit (tj. mít plodné potomstvo).“ To kontrastuje s tvrzením pana SSK (vizte text „Z diskuse o tvorbě algoritmů“ – http://vaclavdostal.8u.cz/reakce.htm).
Nyní z doporučeného textu („Review …“)
Po napsání rovnice [1]: „Vezměme gen s dvěma alelami; nazvěme je A1 a A2… V populaci budou někteří [její] členové mít genotyp A1 A1, někteří budou mít genotyp A1 A2 a někteří A2A2.“
„Nyní si představme, že můžeme nějak vzít všechny gamety [pohlavní buňky], produkované členy populace. … “ [Dále nepokračuji.]
To je „exaktní“vyjádření, že ano.
Fitness
http://www.radford.edu/~rsheehy/Gen_flash/ABLE_Workshop/Popgen_Equations.pdf
Autor nejprve definuje
[2]
a potom píše:
[3]
„Odvození: w obecně znamená „relativní fitness“,
velikost relativní schopnosti jednotlivců s určitým genotypem se úspěšně
rozmnožit. Například w11 znamená relativní
schopnost jednotlivce s genotypem A1 A1
se úspěšně rozmnožit w je vždy číslo
mezi
Po tomto
vysvětlení, nazvaném „odvození“ je „výklad“ úprav rovnic:
„Vezměme Hardy-Weinbergovu rovnici a násobme každý člen (četnost každého fenotypu) fitnessem tohoto fenotypu. “
Že by autor neznal podmínky uvedené v předchozí kapitole? Proč je ve své první kapitole neuvádí? Místo toho pokračuje:
„Dodejme to výše a získáme hlavní fitness (w s pruhem) Podělme [rovnici 2 proměnnou, výrazem] a získáme rov. [3]. Zde je každý člen násoben fitnessem genotypu a dělen hlavním fitnessem. ….“ [Dále nepokračuji.]. Výklad je opravdu těžkopádný.
Biologická zdatnost
https://cs.wikipedia.org/wiki/Biologická_zdatnost
„Biologická zdatnost, též fitness, vyjadřuje cenu jedince z hlediska evoluce. Fitness vyjadřuje schopnost konkrétního jedince předat své geny dalším generacím… Záleží na mnoha faktorech - na vlastnostech jedince i na zdatnosti ostatních jedinců v populaci. Určuje se zpětně podle množství potomků, které organismus zanechal.“
„Odpůrci evoluční teorie namítají, že fitness je definována tautologicky neboli kruhem - fitness určuje míru schopnosti předat své geny dalším generacím, ale co určí, zda jedinec předá své geny, je jeho fitness. Termín fitness ale není základním kamenem evoluční teorie, je pouze užitečnou zkratkou, která umožňuje vyjádřit jednoslovně myšlenku "schopnost-předávat-své-geny-dalším-generacím" bez nutnosti opisu.“
Myslím, že není co dodávat.
***
Doporučený text dále obsahuje kapitolky „Mutace“ a „Genetický drift.“ Nechci se jimi zabývat – myslím, že bohatě stačí to, co jsem uvedl výše. Pojmům „mutace“ a genetický drift“ se však věnuji.
Mutace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutace
„Mutace je dědičná změna genotypu. Mutace dělíme na mutace spontánní, jež vznikly chybou v replikačním a reparačním mechanismu DNA, a indukované, tj. uměle vyvolané mutageny. V širším pojetí se pod pojmem indukované myslí mutace vyvolané působením známého mutagenu, zatímco spontánní jsou ty ostatní. Opakem mutace je modifikace, tedy změna organismu nepostihující genetickou informaci.“
Jestliže se podíváme do odkazu modifikace, najdeme tam jiné vysvětlení, než je v poslední větě. To velkoryse nechám stranou. Ale zeptám se: Čím je způsobena spontánní (samovolná) mutace? Opravdu ji neovlivňují vnější mutageny = příčiny změny genotypu? Když se podíváme na https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutagen, vidíme tam „definici“: „Mutagen je vliv, který svým působením na organismus zvyšuje pravděpodobnost mutace. Rozeznáváme mutageny chemické, fyzikální a biologické.“ Pod pojmem „uměle vyvolané mutageny“ bychom mohli dosadit „lidmi vyvolané příčiny mutace.“ Bude „spontánní mutace“ znamenat změnu neovlivněnou ničím? To zřejmě ne. Pak ovšem termín „spontánní“ je zavádějící a měl by být nahrazen termínem „přírodní“ nebo „přirozený“ – jako protiklad termínu „umělý, lidmi vyvolaný.“ Dodám, že obě příčiny vyvolají rovnocennou chybu v mechanismu DNA. Přitom „replikace“ bude znamenat „zmnožení“, „tvorbu kopií“ a termín „reparace“ bude znamenat „nahrazení vadné části částí plně funkční.“ Tedy výraz „chyba v reparačním a reparačním mechanismu DNA“ je zavádějící: Nemůže vzniknout chyba jinde v DNA? Nebo: Neexistují také jiné „mechanismy“ než ony uvedené, jež by mohly něco v DNA měnit?
O otázkách výsledků příznivých a nepříznivých mutací se pojednává jinde, v odborných článcích. Také o pravděpodobnosti soustavných příznivých změn, probíhajících při (údajných) mnoha makroevolučních mutacích, které měly mít za následek soustavný vývoj jednodušších organismů na složitější. Tato myšlenka odporuje obecnému zvyšování entropie neboli zobecněnému druhému termodynamickému zákonu. To zobecnění se týká všech druhů energie, nejenom tepla a tedy nejen termodynamiky.
Genetický drift
https://cs.wikipedia.org/wiki/Genetický_drift
„Genetický drift (též genetický posun) je evoluční proces, při němž dochází k náhodným posunům ve frekvenci jednotlivých alel v populaci.“ [„Frekvence“ je zde ve významu „četnost“, nikoli „kmitočet“].
„Spor o význam genetického driftu pro evoluci souvisí s představami a spory evolučních [!] biologů o to, jaký je poměr selekčně neutrálních a selekčně významných mutací.“
Uvedení evoluční biologové se budou přít, zda je význam tohoto driftu velký nebo malý, ale asi nepřipustí, že by mohl být nulový. A také jaksi zanedbají selekčně významné mutace se záporným vlivem, že by místo soustavného vývoje vpřed mohlo docházet k soustavnému zjednodušování – což ovšem podle zmíněného zákona růstu entropie nastává zcela určitě. Zejména při působení v delším období – čím je doba působnosti toho zákona delší, tím větší má důsledky. A tedy tím hůře pro (makro)evoluci! Jestliže „stáří“ vesmíru místo v tisících let uvažujeme v miliardách let, posuneme se o šest číselných řádů. Při působení v času o šest číselných řádů (tedy milionkrát delších) bude mít také řádově šestinásobný (tj. milionkrát) větší čili horší důsledky. Když navíc uvážíme výše uvedené vnitřní rozpory evoluční teorie, „musíme“ uzavřít, že tato teorie je nesmyslná. Přitom bychom neuvažovali vliv Stvořitele, o němž výše nepadla ani zmínka. Jestliže ovšem tento vliv vyloučíme, ocitneme se před záhadou nebo nemožností odpovědi na existenci života s velmi rozmanitými druhy. A nejen života, ale také před nemožností odpovědi na otázku: „Jak to, že tady vůbec něco je (existuje)?“