Průlomová událost
Václav Dostál
Ve středu 10. 4. 2019 jsme mohli vidět a slyšet o „snímku“ černé díry, což podle oznamujících vědců má být průlomová událost v dějinách, dělící je na čas před tímto „pozorováním“ a na čas po něm. Podle nás křesťanů se však dějiny dělí na léta před Kristem a léta po Kristu.
Vraťme se do té středy a ptejme se, co se vlastně stalo. Opravdu vědci pozorovali a vyfotili černou díru? Rád bych ovšem něco řekl k existenci černých děr.
Východiskem
mého odmítnutí skutečné existence
těchto „monster“ je, že jsou krajní deformací prostoročasu. Prostoročas je
geometrický konstrukt, který A. Einstein používal k popisu kosmických jevů
– např. rotace celé oběžné dráhy Merkuru. Ten popis je opravdu geniální, ale je
to pouze popis a ne výklad fyzikálních
příčin. Termín „prostoročas“ je zestručnění termínu „prostoročasové
kontinuum.“ Je to čtyřrozměrný – tedy fiktivní, pouze matematický či
geometrický – prostor, který Einstein převzal od Minkowského. Má čtyři rozměry:
x, y, z a ict, kde i = 
= imaginární jednotka, c = rychlost světla (ve vakuu) a t =
čas. Zahrnutí imaginární jednotky ukazuje na fiktivnost čtvrtého rozměru a tím
celého prostoru. Součin ct znamená
„dráhu“ (protože dráha = rychlost krát čas). Čtvrtým rozměrem prostoročasu tedy
není čas, ale délka – stejně jako u zbývajících tří rozměrů, i když jako součin
času s rychlostí (světla). V každém případě u prostoročasu jde o myšlený útvar.
Myšlený útvar (geometrický bod, přímka, rovina, trojrozměrný prostor a čtyřrozměrný prostoročas) nemůže být fyzikálně ovlivňován něčím hmotným a naopak cokoliv hmotného ovlivňovat. Ohyb světlených paprsků (tedy hmotných entit) kolem hmotného tělesa lze popsat zakřivením prostoročasu, ale jenom popsat!
Černá díra je někdy definována jako totální zakřivení prostoročasu, to však zase jde jen o popis, o představu. Myšlený čtyřrozměrný prostor, zvaný prostoročas, i když do sebe uzavřený ve tvaru černé díry, nemůžeme fyzikálně zjistit, žádným fyzikálním přístrojem (např. dalekohledem), a tedy ani „vyfotit.“ Možná proto někteří odborní zastánci existence té „zaznamenané“ černé díry tvrdí, že jde o „stín“ černé díry a ne o černou díru samotnou. Jenže ani stín myšlené entity fyzikálně zaznamenat nelze!
Černé díry, i ta „nalezená“, jsou matematickým (geometrickým) konstruktem. Skutečný kosmický prostor, jehož naše těla jsou součástí, je docela něco jiného. Geometrický čtyřrozměrný prostor (nazývaný „prostoročas“) je plynulý (je to kontinum). Skutečný kosmický prostor, tvořený (kvantovým) vakuem, je kvantovaný – neboť vakuum se skládá z kvant, zvaných virtuální částice. V geometrickém prostoročasu můžeme – myšleně – cestovat časem (ovšem násobeným rychlostí světla) i do minulosti, skutečným časem do minulosti cestovat nelze a to ani teoreticky, to by následek předcházel svou příčinu.
Ve svých studiích jsem docházel ke stále stejnému závěru. Takovýto závěr také vyplývá z článku „Existence černých děr“, který se, spolu s částí diskuze o něm, nachází na mém webu. Z diskuze, která proběhla zhruba před rokem, opakuji své tvrzení: „Pozorovat (fyzikálně) myšlenku nelze! …Geometrický (či matematický) prostor je MYŠLENÝ a tudíž jej nelze fyzikálně zachytit (nebo dokonce fyzikálně měřit).“ Při debatě jsem svému oponentovi (mj.) položil otázku, zda prostoročas je geometrickým objektem. Odpověděl, že „prostoročas je to, v čem žijeme.“ [Zvýrazňuji nyní]. V této odpovědi je právě zádrhel záměny geometrického útvaru s reálným „prostředím“, vyskytujícím se mezi hvězdami, galaxiemi a „šňůrami“ galaxií. Rozdíl mezi těmito dvěma entitami jsem se pokusil vypsat výše. Nejsme tudíž součástí prostoročasu, myšlené pomůcky, ale součástí fyzikálního prostoru, součástí vynořující se z (kvantového) vakua. Jak naše těla, tak to vakuum, z něhož se tělesně vynořujeme, fyzikálně detekovatelné jsou. Zato geometrický 4D prostor fyzikálně detekovatelný není!
Řada zpráv (např. tato) však tvrdí něco zcela opačného. Např.: „Vědci z mezinárodního projektu Event Horizon Telescope (Teleskop horizontu událostí, EHT) ve středu zveřejnili historicky první snímek černé díry. Ta se nachází ve středu miliardy kilometrů vzdálené galaxie Messier 87.“
Sada,
nazvaná „Jako
bychom se dívali na konec prostoru a času“ obsahuje v nadpisu stejnou
záměnu. Pod pojmem „prostor a čas“ si každý dosadí realitu, v níž žijeme.
Jenže jde o prostoročas, o myšlený pojem! A to „dívání“ je fiktivní.
V tomto
zdroji se píše: „Snímek černé díry by
nebylo možné pořídit bez kooperace vědců po celém světě a bez
unikátního pozorování soustavou radioteleskopů. Každý z nich vydal kousek
do výsledné skládačky. A pozor, ve skutečnosti nešlo o "fotku", ale o radiové vlny převedené na obraz.
Jedná se o vlnové spektrum, které lidské oko není schopné vnímat. Ostatně
potřebná data přišla z radioteleskopů, nikoli z optických teleskopů
("dalekohledů"). Tyto přístroje pracují v radiové
části elektromagnetického spektra.
"Data z Event Horizon Telescope jsou jako nekompletní skládačka puzzle. Viděli jsme jednotlivé kousky, ale museli jsme doplnit mezery," přibližuje konstrukci astrofyzička Monika Moscibrodzka, jedna z členek vědeckého týmu. "Naše snímky a naše data nám řekly, že se skutečně díváme na stín černé díry." “ [Zvýraznění je moje].
Rádiové vlny, zachycené z dané oblasti, se během své dlouhé cesty velmi pravděpodobně odchylovaly – „gravitačním“ působením hmotných objektů. Mohly se odchylovat velmi podivně, a obraz mezikruží nevytvářet. Vzniká totiž otázka: Jak velké byly zmiňované mezery a kolik jich bylo? Doplňování „nekompletní skládačky puzzle“ mohla být a pravděpodobně bylo vedeno snahou o získání potvrzení existence černé díry. Obrázků černých děr, ovšem nakreslených čili vymyšlených, najdeme na internetu celou řadu. Tým se mohl řídit a také se asi řídil, právě těmito uměleckými znázorněními a „doplňoval mezery“ v pozorování podle nich.
Toto podezření potvrzuje výrok Luciana Rezzolly, uvedený ve zprávě „Astronomové ohlásili průlomový objev“: „Transformovali jsme matematický koncept horizontu událostí, něco, co normálně píši na tabuli, když o tom učím, ve skutečný fyzikální objekt.“ Termín „transformace“ se může vyložit jako změna z původního předpokladu (černé díry) na realitu. Nebo „transformace“ znamená „přetvoření,“ umělou přeměnu předpokladu na kýženou „realitu.“
Martin Fendrych ve svém komentátorském článku „Černá díra "vyfocena", materialisté všech zemí, zabalte to“ výše uvedené rozpory postřehl a píše: „Všecko je to dohoda, zkoumat černou díru pak snaha nahlédnout věčnosti pod pokličku. Proto vědci rádi používají nám známé pojmy, jako třeba větu, že "černé díry nemají vlasy", rozuměj, nemají žádné pozorovatelné vlastnosti.“
Vědci
se spolu dohodli na výkladu Obecné teorie relativity a zvláště na výkladu pojmu
„prostoročas“ (mj. jeho „deformace“ vlivem „hmot“). Zaměnili geometrický
prostor (zvaný „prostoročas“) za reálný, vyskytující se v kosmu. Zatímco
geometrický prostor se může – ovšem myšleně – deformovat třeba až na uzavřenou
oblast zvanou „černá díra,“ vesmírný prostor – vytvářený kvantovým vakuem – se
deformovat – a to reálně – nemůže.
Jestliže černé díry „nemají žádné pozorovatelné vlastnosti,“ pozorovat je nemůžeme! A tedy ani „vyfotit“, byť třeba jejich „stín“!
M. Fendrych také píše: „Pro materialisty je černá díra malér, hmota tam přestává poslouchat, přestává nám patřit, za horizont událostí nemůžeme proniknout, můžeme si jen představovat, co se tam odehrává (slovo odehrávat je ovšem nepatřičné).“ [Zvýraznění mnou].
Naštěstí hmota (a energie, což je podle Einsteina totéž) je docela něco jiného než geometrický prostor, i ten „sbalený“ do černé díry. Ten geometrický prostor je pouze naše představa a tu hmota (či energie) prostě neposlouchá! Mělo by to být naopak: naše představy by se měly řídit realitou, přírodními zákony – platnými pro hmotu a energii. A ne si podle představ realitu měnit! Tzn. také geometrické útvary zvané černé díry vkládat do reálného vesmíru. A ještě k tomu doplňovat mezery v pozorování namalovanými vysněnými obrázky.
Martin Fendrych svůj článek končí: „Černá díra je stejně dostupná jako Bůh. Věřícím křesťanům se přiblížil v Ježíši, nabídl svou lidskou podobu, zhmotnění (Ježíšovu skutečnou tvář ovšem nikdo nezná, nemůžeme se jí zmocnit). Černá díra se nám přiblížila dohodou o obrázku, jak to kolem ní vypadá, ale ani jí se nemůžeme zmocnit. Pro většinu z nás zůstane na úrovni Spidermana.“ [Opět zvýrazňuji já].
Průlomovou dějinnou událostí není „pozorování“ nebo „vyfocení“ černé díry, ale je jí Kristovo vzkříšení, které si letos připomínáme v neděli 21. 4.