Spirální galaxie jako kosmický hurikán
V. Dostál
Rozbor článku https://arxiv.org/pdf/1802.02734.pdf
Článek
porovnává spirální galaxie pozemským hurikánům, což je podobnost nejen tvarem
ale také fyzikálními jevy. Předložená teorie má nahradit teorii hustotní vlny.
Autoři článku (CAO Zexin; LIU Ling,
ZHENG Tingting) tuto teorii kritizují takto: „V teorii
hustotní vlny částice dělá
eliptický pohyb a rychlost částice je periodická. Spirální struktura
[galaxie] je produktem nahromadění
hustotní vlny. Tento předpoklad je zaveden jako neschopný vysvětlit obrovskou
dostředivou gravitační sílu. Tudíž je nutný požadavek temné hmoty. Jestliže
opravdu existuje velkorozměrová rotace galaktického pozadí, předpoklad temné hmoty v galaxii je nutné přehodnotit.“
Vznik spirálních ramen autoři přikládají rotaci kosmického pozadí, o jehož podstatě nepíší nic. Z textu vyplývá, že nejde o CMB ani CIB ani jiná další běžně uváděná kosmická pozadí. Ze zavedení viskózní síly, jíž mj. toto pozadí na rotaci galaxií působí, se dá usoudit, že se uvažuje nějaká kapalina, která svou rotací galaxii „strhuje.“
Na galaxii
ovšem působí více sil: „Hlavní síly,
působící na galaktické částice jsou: gravitační síla, viskózní síla a nesetrvačná
(neinerciální) síla, takže soubor sil na galaktickou částici může být vyjádřen
jako
(1)
kde 
je čistá gravitační síla na částici, 
je viskózní síla a 
je nesetrvačná síla, vynaložená fyzikálním pozadím, v němž se galaxie
pohybuje.“
Přitom ona
třetí síla je Coriolisova síla, kterou autoři
považují za hlavní, způsobující ohýbání ramen galaxie či proudu hurikánu. Je
divné, že ve výkladu označení pod vzorcem píší o nesetrvačné síle a jinde
správně píší o setrvačné síle. Nicméně jistou úlohu při roztáčení určité
částice galaxie hraje viskózní síla, jež nahrazuje gravitační působení
ostatních galaktických částic. Poněvadž není nic známo o viskozitě prostředí,
které takto nahrazuje ono působení ostatních částic, autoři volí součinitel
viskozity 
jako volný
parametr.
Kvůli
řešitelnosti navrhovaného problému autoři uvažují v ramenech galaxie jen
dvě částice místo mnoha částic. Kreslí trajektorie těchto částic při volbě 
– viz obr. 1.
„Trajektorie … na obr. 1, je např. mimořádně konzistentní se spirální galaxií NGC 6814 a hurikánem Humberto (2001). … Spirální trajektorie je ve velké shodě s logaritmickou spirálou.“
Na
daném obr. jsou ovšem na konci spirál přidány „deformace“, které se vyskytují
u pozorovaných galaxií.
Povšimnu si
jednoho problému, který považuji za hlavní. Coriolisova
síla stáčí vzdušné proudy hurikánu (popř. pohyb jakýchkoli těles) na severní
polokoule Země opačným směrem než na jižní polokouli. Wikpedie
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Coriolisova_síla)
to píše takto: „Na Zeměkouli se jakákoliv hmota díky rotaci Země, pohybující se ve směru poledníků, odklání na severní polokouli doprava,
na jižní polokouli pak
doleva.“
I když autoři píší o velmi tenkém disku galaxie, přece
jen by směr stáčení spirálních ramen, vyvolaných otáčením „pozadí“, nad
galaktickým a pod galaktickým rovníkem opačný.
Tzn., že dané „pozadí“ by si „vynucovalo“ na „severní“ části galaktického disku
opačně stočená ramena než na „jižní“
části téhož disku.
Autoři také jako o příčině rotace galaxie píší o
velkorozměrové rotaci „pozadí“ (na jednom místě dokonce o rotaci „vesmíru“).
Takto by mohla vzniknout pouze jediná spirální galaxie, zatímco ve skutečnosti ve
vesmíru jsou jich stovky miliard, s různými směry ramen a s různým
sklonem disku!
Výše uvedené
výhrady nemohou zrušit podobnost spirálních galaxií tajfunům na Zemi. Tuto
podobnost uvádí Astronomický snímek dne České astronomické společnosti dne 17.
5. 2008. Přirovnává Galaxii M 101 s
tajfunem Rammasun. Podobnost je zarážející! Nejen
ve tvaru ale, i ve směru proudění – po spirále z centra ven.
Můj návrh vzniku spirálních galaxií je v první části
http://vaclavdostal.8u.cz/vznik.htm.
Jako druhou část jsem tam přidal své stručné pochopení gravitace, rozpínání
vesmíru a CMB, které sice opakuji i ve svých jiných textech, ale
s podobností galaxií hurikánům“ dost souvisí.